Pro fanoušky vojáku!!

Tak tady je neco o vojenské pěchotě!
_____________________________________________________________________________

Tady je neco o vietnamu

V Afganistánu voják US pěchota kulometčík.

Voják v Afganistánu na poli pěchota.


Vojáci v Afganistánu boj.
 

utíkaj se nekam skrýt .

Vojáci v Afganistánu palebná pozice.

Dou někam vojáci,asi prohledat oblast.

Na us v Afganistánu připravili teroristé asi atentat nebo přepadoví konvoj.

Vojak v Afganistánu kouká.

V Afganistánu ve vrtulniku US voják.


Čistí budovi v Afganistánu.US


V afganistánu vojáci dou hajat a připravovat se na útok.


V afganistánu US kulometčík.


Vojáci v Afganistánu připravujou si cestu asi.



V Anganistánu vojáci asi budou střílet do nepřátelských terču živích .

První americké pozemní síly vyslané do boje proti Vietkongu a severovietnamské armádě byli američtí námořní pěšáci, kteří se 8. března 1965 vylodili u Da Nangu na pobřeží Jižního Vietnamu. Námořní pěchota USA je elitní bojová síla. Jsou to ti nejlepší z nejlepších.

Pěšák námořní pěchoty vyslaný do Vietnamu nebyl obvykle starší než 18 až 20 let. Noví rekruti pocházeli z celého území Spojených států a přitahovala i mnoho Afroameričanů, kteří v dobách drsného boje o občanská práva v USA našli v ozbrojených jednotkách slušnou pracovní příležitost a relativně rovnocenné zacházení. V roce 1968 byla víc jak jedna desetina mariňáků černé pleti. Černí důstojníci byli vzácní - v roce 1968 to byl méně než jeden ze sta. Nehledě na pleť byli mariňáci ve Vietnamu obvykle málo vzdělaní a patřili spíše k chudé vrstvě v americké společnosti. Ale odvážní vojáci to byli, to ano!

Mariňáci byli nasazeni v severním sektoru Jižního Vietnamu. Místo, na kterém museli operovat, zahrnoval hustě osídlené pobřežní nížiny a dále ve vnitrozemí Annamské pohoří pokryté džunglí. Jak nížiny tak hory představovaly pro příslušníky námořní pěchoty náročné cizí prostředí. Vesnice v tomto prostředí osidlovali obyvatelé, kterým mariňáci nerozuměli ani v jazyku ani v kultuře. Problém byl také v tom, že vojáci nemohli rozeznat příslušníka a podpůrce Vietkongu od obyčejného civilisty. Horko, vlhkost, mlha, hmyz a všudypřítomný nepřítel sužovali mariňákům život. Vietkong byl také mistr ve vytváření různých nástrah a také měl skvěle maskované odstřelovače, jak nástrahy tak odstřelovači velmi narušovali morálku mariňáků. Muži ,,tahali" 36kg výstroje - puška M16, náboje, granáty, zákopnické nářadí, mačetu, polní lahev, soupravu první pomoci a ochrannou vestu. Mariňáci zaznamenávali ztráty i bez boje, mohly za to pády ze skály, úžeh nebo uštknutí hadem.

Je samozřejmé, že kvalita vojáků významně závisí na jejich výcviku. V čase války s Vietnamem sbor námořní pěchoty byl a nadále je úplně soběstačná vševojsková formace, která má vlastní vrtulníky, letadla i dělostřelectvo. Ale většinu operací měla na starosti pěchota. Je jasné že nováčci museli plnit střelecký výcvik. Ale to hlavní na co se v 13týdenním výcviku myslelo je samozřejmě fyzická kondice. Je známo že tento 13týdenní výcvik v táboře ,,boot camp" v rekrutačním středisku na Parris Island a v San Diegu jsou legendární svojí obrovskou náročností. Vyčerpávající pochody, běhání pod neustálými povely a nadávkami, kliky apod. Celý výcvik vrcholí zatěžkávací zkouškou ,,Cruible", což je 54 hodinové polní cvičení, při kterém je rekrutům povoleno pouhých 8 hodin spánku. Ti, co touto zkouškou projdou pak postupují do dalších táborů, kde se učí střílet na velkou vzdálenost a učí se také speciálním dovednostem. Jen tak pro zajímavost, nápis v Parris Island zní: ,,Nejsmrtonostnější zbraň na světě - mariňák a jeho puška."